Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, 
jas, je-li šťastna, milujících očí, 
a je-li zkormoucena, moře slz. 
Co ještě? Opilost, jež zpřímá kráčí, 
odporná žluč a mana medu sladší. 
(William Shakespeare)

Čínský prezident v ČR

28. března 2016 v 16:41
Dnes čínský prezident poprvé v české historii dorazil do ČR a místo, abychom se chovali slušně a snažili se reprezentovat a prezentovat sami sebe ve světě, chováme se jak národ idiotů. Dostává mě, jak lidé, kteří vědí o Číně pěkné kuloví dokáží kritizovat "komunistickou Čínu", snažit se vůči ní izolovat (,když nám může nabídnout mnoho nových pracovních i investičních možností, které si přejí snad všichni dnešní vysokoškoláci, kteří marně s hromadou diplomů a osvědčení nemohou najít práci a končí jako brigádníci v supermarketech za pokladnou....) a jiní zase horkokrevně usilují o nezavislost Tibetu, aniž by tam někdy byli, aniž by věděli něco o tibetské historii a nedejbože o Tibeťanech samotných. Fajn, samostatný Tibet, a jako čím si ňáký hloupý Čecháček pomůže, když bude mít Tibet samostatnost? Je to absolutní blud a v Číně absolutně téma mimo mísu, které je tu naprosto pasé. Nikoho to tu nezajímá včetně mě, jen pár českých aktivistů bez mozku, který si neuvědomují, jaké fopá mohou České republice způsobit ve světě.


Dostává mě, jak se lidé, kteří o čínské politice nic nevědí kloní k těm přihlouplým pravicovým tupým hlavám v poslanecké sněmovně. Když už nás poslanci tak oškubávají a ponižují tím, že obyčejné a opravdu chudé lidi okradou o sociální dávky, aby si mohli přidal měsíční desetitisícové odměny, tak by mohli být alespoň od té lásky a nekrmit český hloupý lid nesmyslama o krutém komunismu v Číně - žiju tu už dost dlouho, abych viděla, co se tu děje...neříkám, že Čína je demokratická, ale to, že v Česku musí zasahovat policie po příjezdu diplomatické návštěvy a hlídat, aby někdo nevyvěsil tibetskou vlajku je demokracie?

Na jednu stranu vidím nedemokracii u nás v ČR a na druhé straně křováky, kteří neví nic o zásadách slušného chování, o diplomacii, o ekonomice, politice a už vůbec nic o Číně. Média jsou sice pěkná věc, ale to, co se píše o Číně je pravda tak ze dvou třetin a ti, co to médiím baští jsou dost mimo asi tak jako dnešní aktivisté v Praze.

Ačkoliv v Číně existuje cenzura internetu a právo je v některých článcích opravdu nedostačující, přesto je to země, která je otevřená světu, novým investicím, interkulturní výměně. Číňané znají hranici a k cizincům se chovají velmi mile a přívětivě, často až neférově vůči sobě samým nadržují cizincům a vyhovují jejich požadavkům a upravují čínská pravidla, tak aby nám všemožně vyhověli. Mladí lidé jsou otevření novým názorům, mají nás za vzor a snaží se od nás přejmout znalosti ve všech možných sférách života od výchovy přes zvdělání až po ochranu prostření,o které už se v Číně začíná mluvit.

Možná by bylo občas lepší sklapnout pusu a odejít než mít vlastní názor na něco, čemu vůbec nerozumím a ještě to křičet za ostatní. Přestože mí rodiče jsou pravičáci a já tak přirozeně byla vždy víc orientovaná do prava, tak mi za poslední léta přijde, že pravice je více levicová než levicová strana...ačkoliv se mi nelíbí některé řeči prezidenta, kdy až příliš říká svou pravdu a měl by spíš diplomaticky pomlčet o svém mínění, tak jsem mu opravdu vděčná, že společně se Zaorálkem dokázali za pár let navázat vztahy s Čínou na takové úrovni, že se během jednoho roku zprovoznily hned tři letecké spoje ze tří strategických oblastí Číny,že se v Číně po dlouhých letech konečně otevřel třetí český konzulát (například Thajsko jich má po celé Číně minimálně dvacet), že se podařilo do ČR přilákat Číňany (nejbohatší a snad nejvíce utrácející národ na světě, navíc národ, který má na svou vysokou populaci malou kriminalitu), že nám tím podpořili pokles nezaměstnanosti, popohnali cestovní ruch (Číňané milují cestování-každý víkend jedou i stovky kilometrů za památkama), obchod (nákup věcí ze zahraničí přes internet je v Číně dnes naprostou samozřejmostí a nejen ten přes internet), další různé zakázky atd. Vidím to očima sinologa a člověka, který se chce čínštinou živit, který o Číně něco málo ví a který v ní strávil bezmála dva roky...

...současný přístup pravicových polických stran, stejně tak jako propagačních videí na streamu, která jsou proti čínské politice českého prezidenta je nemístná, hloupá a jenom potvrzuje, že Češi jsou hloupí a nevzdělaní...a nejhorší je, že je jim to jedno...vždycky, když se vrátím domů a prvně slším jen obhroublé nadávky a nemístné stěžování na něco, tak mě píchne u srdce a mám chuť se vrátit zpět do Číny...máme se dobře a jen nevíme roupama coby...je to smutné...občas se vůbec nedivím, že ti nejchytřejší zůstávají v cizině dlouhé roky "kvůli práci" a odmítají se vrátit do vlasti...
 

Předpísemková melancholie

29. června 2014 v 15:33 |  o mém životě v Číně
Zítra - test, pozítří - test, odpoledne - zkouška, popozítří - test, popopozítří - test...

Dřímá ve mě skličující pocit. Kde jsou ty časy, kdy jsem se v Brodě setkávala kamarády, loučila se s nimi..., vracela knihy do knihovny, stěhovala své věci z privátu zpět do pokoje, procházela všechna místa, která mám ráda...tenkrát se blížil můj jedenáctiměsíční pobyt v Číně a já nevěděla do čeho jdu. A dnes? Je neděle večer (být tak v Čechách, tak mám na přípravu zkoušky ještě celý den, ale tady už jen pár hodin...(v Číně je čas posunutý o 6, v zimě o 7 hodin dopředu)) a já s zdeklidněným srdcem...učila jsem se málo? dala jsem tomu málo? Těžko říct, snaha byla, ale pocit, že jsem hloupá pořád trvá. Ten dlouhý rok v Číně mi hodně dal a hodně vzal. Jako bych najednou zestárla o deset let a přitom byla stejným dítětem, které přijelo. Život naruby a já? Ani nevím, snad se doma zase najdu, zase poznám, kdo jsem.

Žít v Číně, znamená mít dvě jména. Jedno občankové a druhé čínské. Dvě jména, dvě identity. Dva lidé v jednom. Spousta lidí mě tu doopravdy vůbec nezná, jsem pro ně 梅雅, co je blond a to je asi vše...já už vlastně ani nevím, co by si tak měli myslet, radši ať si nemyslí nic...

Myslet. To je v Kunmingu docela problém. Většina lidí se tu chová, jako by byli bez mozku. Zuřivě troubí jak hovada, že by z toho ohluchli až v Dali, jezdí po chodnících - to by mi nevadilo, ale problém je v tom, že když jedou proti vám, začnou na vás jako na bělocha civět, tak se jim lehce vymkne z rukou řízení a tím pádem vás málem přejedou...snad každý den....prostě hovada..., občas se vyrojí z ničeho nic milion Číňanů úplné Maovi revoluční masy, táhnou se jak smrad a div, že vám nevypíchnou oči deštníkem nehledě na počasí. Deštník je i slunečníkem a stínítkem na svetlo a kdoví, co ještě....doufám, že někoho nenapadne, nosit ho i v noci, kvůli tmě...tady je to fakt hoodně možné. Lidi tu vůbec nemyslí, jsou shnilý a většina pracujícího lidu má práci, u které se zrvorna moc nestrhá...a pak nám závidí vysoký platy...

Člověk si ale zvykne na vše...i na to, že z něj bude hrouda oleje, které je hluchá, seschlá, zhbatá a kdoví co ještě...ale to jsou jen ty věci, které mi tu čas vzal...mé iluze o tom, že lidé jsou někdo jiní než v Čechách a snad v některých ohledech lepší jsou asi pryč...asi půjdu na tu gramatiku...no nic...

Týden prověří mou hloupou hlavu, mé schopnosti vstávat v osm ráno a v deset začím myslet a pak už jen týden v Kunmingu...jojo, jedenác měsíců bude pryč a já se zase vrátím domů...snad do starých kolejí...

QQ aneb jak zabít volný čas :)

26. prosince 2013 v 8:30 | 梅雅 |  o mém životě v Číně
QQ, jedna z těch "srandiček" moderní doby, obdoba evropského facebooku a skypu. V Číně musí být ale vždy něco víc, než u nás.Něco jako "přidanou hodnotu." Včera jsem si založila QQ (každý Asiat má QQ, a proto je tu ICQ, Skype a facebook "pasé"), založení bylo úplně jednoduché a rychlé, vyplnit pár okýnek potvrtdit založení a pak už jen nainstalovat a člověk se může ponořit do nové virtuální reality, která ho okrade o spoustu času a opravdových prožitků, ale co, každá doba má něco špatného a naše zrovna to, že čím dál méně umíme žít naplno, prožívat lásku, ohlížet se na ostatní, navazovat pevná přátelství a tak. Ale to bych teď nechala. Po nainstalovaní QQ, mi na hlavním panelu místo QQ naskočilo dalších asi 5 ikonek a každá aplikace se auomaticky otevřela...na počítači se mi najednou otevřelo asi deset různých oken, sami se mi spustily písničky typu karaoke, do toho se mi tu objevil přehrávač na jiné písničky, videa a kdoví co všechno, pak stránky, na kterých se dalo dostat na taobao.com (moc dobrá stránka, přes kterou se dá v Číně koupit snad úplně všechno, co člověka napadne od oblečení až po letenku, lístek na vlak či novorozeňata), další stránky byli různí průvodci nastavení a obrázky a atd., prostě super zabitej čas, teď, když mám už jen pár dní do zkoušek se mi to fakt povedlo...ale dalo se čekat, že naistalovanání QQ nebude probíhat jako Skype :D, prostě Čína! Člověk tu nikdy nevyjde z údivu, co se tu dá všechno zažít a s čím se dá za jeden život setkat...:)
 


Normální? V Číně ano, v Česku možná za pár let...

7. listopadu 2013 v 13:13 | 梅雅 |  o mém životě v Číně
Pár vtipných momentek z Číny pro pobavení.

1. fotka - když je venku trochu víc lidí najednou aneb spočítej počet lidí na obrázku
2. ta samá situace aneb najdi Evropana
3. jak to vypadá v mé posteli těsně před spaním? (aneb jak se staví bunkr)
4. jak vypadá běžný pokoj Jihokorejky a jak je to s přípravou do školy? aneb bez medvídka ani ránu a pracovitosti
není nikdy dost...
5. co všechno k jídlu se dá koupit v Číně k jídlu? Tipněte si, co to je...
6. co je v Číně v módě? prostřední holčina to má určitě na háku
7. A pak že neexistuje lepší značka se třema pruhy než Adidas...(Abidas...) - a ještě jedna perlička...tahle paní měla k teplákovce bílé lodičky...prostě kočka...:D
Správná odpoveď 5. je: sušené růže
..ale takové věci jsou tu (na druhé straně planety Země) k vidění úplně normálně :)

Telefonování v Číně

1. listopadu 2013 v 14:53 | 梅雅
V současné době v Číně existují pouze dva telefonní operátoři. Málá konkurence a tudíž i levnější "tarify". Moc se v těhlech věcech nevyznám, ale myslím si, že ať si člověk vybere jakýkoliv tarif v Číně, tak je to úplně jedno. Podle smlouvy, kterou jsme podepsali při nákupu simkarty, jsme měli každý měcís zaplatit 10 Yuanů. Ani pořádně nevím za co, ale simku používám už třetí měsíc a poplatek jsem platila jen při nákupu karty a zatím mi vše funguje.

Nákup simkarty a telefonní číslo
Při nákupu simkarty si v Číně člověk sám vybírá telefonní číslo z obr seznamu. Číňani mají rádi čísla a dají hodně na symboliku a nebo si prostě jen nechtějí nechat nic diktovat. Každopádně při výběru dostanete seznam asi 50-200 čísel, a na které ukážete, je vaše. Je to úplně jedno, které si člověk vybere, protože všechny jsou 'mrtě' dlouhé. Už naše telefonní čísla mají 9 číslic, ale Číňanů je ''trochu'' víc, proto mají 11-ti místná telefonní čísla. Jednak je to dlouhé jak týden a jednak se i špatně diktuje. Když ho člověk diktuje po dvou, jedno číslo zbyde a když po třech tak to také nevychází...vždycky, když někomu diktuji moje číslo, tak mě to přivádí do rozpaků, jak to číst. :D

Odmítla jsem si tak dlouhé číslo zapamatovat, ale teď zjišťuji, že bez toho číslo se neobejdu skoro nikde (píše se jako povinná položka při zakládání bankovního účtu, na korespondenci k adrese, jakožto Evropana vás o číslo žádají každý týden alespoň tři Číňani, nebo při dobití kreditu se číslo diktuje - něco jako dobíjecí kupony se v Číně asi nevedou), takže nezbývá než si ho nosit pořád někde sebou a nebo se ho naučit.

Kredit a poplatky
Za nákup karty jsem v podstatě neplatila nic kromě povinného poplatku 10 Yuanů (30Kč) na měsíc a 50 Yuanů kreditu.
Kredit 50 Yuanů (150Kč) mi vydržel dva měsíce, a to i přesto, že jsem poměrně dost volala (nekdy i půl hodiny, 10-15minut) a esemeskovala. Je tu jedna čínská specialita telefonního operátora a to ta, že ikdyž člověk nepíše nebo nevolá, tak se mu každý den strhne pár Mao (asi 20 Mao) z kreditu (v Česku na tuhle fintu ještě naštěstí nepřisli). Předpokládám, že se tím snaží donutit lidi, aby víc psali a volali, teda asi hlavně volali. V Číně je volání velice levné, napamatuji si přesně ceny za minuty sms a volání, ale už jsem tu volala něco kolem hodiny a provolala jsem asi 5 Yuanů= 15 Kč. Po každé zprávě či volání a vlastně každý den, ikdyž člověk nic s mobilem nedělá, vám přijde zpráva od operátora a co jedna, kolikrát i čtyři pět. Jedna píší o zůstatku kreditu v mobilu a jednak píší novinky ze světa a nebo uplné kraviny typu ''ochladilo se, nezapomeňte se teple obléknout''.

U čínských čísel se automaticky nastaví nějaká znělka, takže ikdyž jí mít nechcete a nechcete otravovat lidí, co vám volají, tak už tam prostě je...

Internet v mobilu je různě drahý podle výkonnosti. Nejlevnější se tu dá sehnat za 5 Yuanů měsíčně s tím, že cena odpovídá kvalitě- prostě je skoro nepoužitelný a šíleně pomalý. Ale i použitelný internet tu vychází levně, asi 20 Yuanů (60Kč) na měsíc.

Pokud člověku dojde kredit, tak je doslova namydlený a má smůlu. Vtip je totiž v tom, že číská karta se zablokuje nejen na psaní a volání někomu jinému, ale nedají se příjímat ani příchozí sms ani hovory, číslo jako by neexistovalo a neboo jako by volající vypnul mobil...

Při dobíjení kreditu si narozdíl od Česka člověk může vbrat naprosto libovolnou částku, jakou chce dobít. Pokud se karta z nějakého důvodu zablokuje, je potřeba zajít na pobočku, kde si člověk užije pár ''báječných chvilek s Číňany'', vyplní několik nesmyslných formulářů typu ''napište tři čísla, kterým jste volali naposledy'' (kolonka označená jako ''nezbytně nutné'' atd.) a po kdoví jak dlouhém dohadování dají člověku novou kartu a je to....

Tolik o mých poznatcích čínské simkarty...

To se mi zase jednou zastesklo po naší matičce zemi

23. října 2013 v 12:37 |  o mém životě v Číně
Po měsíci a 26 dnech mi opravdu začíná chybět můj rodný kraj. Zní to divně, ale člověk je zvyklý nějak žít a pak najednou všechno nechá, jak je, ''a jde o dům dál'', v mém případě o půlku zeměkoule. Padá na mě tak trochu melancholie a něco jako pocit nevýznamnosti, jako by můj cíl ztratil smysl.(Vše je naruby.) Jela jsem sem přece kvůli jazyku a v poslední době se mi to mé popovídáníčko moc nevychází, škola mi nejde, počasí studené, v budouvách ještě větší kosa, lidi nemocní...nejraději bych všechny takové dny prospala, ale místo toho se musím přemáhat a hodně se učit.

Česká písnička tak daleko od domova je takové pohlazení na duši, že nebýt ciziny, asi by mě tohle doma nenapadlo. Mrzí mě, že jsem všechny věci, lidi a živé tvorečky jako je náš úžasnej pejsek opustila a nemužu se sebrat, nasednout na tramvaj nebo vlak a podívat se na jeden jediný den na mé blízké, pomazlit se na pět minut s mým pejskem, projít si místa, které mám ráda, kouknout do ledničky a dát si můj oblíbený poličan nebo kousek sýra. Mou ledničkou je teď zima za oknem, kde mám dva "jogurty" (raději snad 酸奶 (jogurt se doslova řekne kyselé mléko), než jogurt), mym domovem palanda, mým blízkým plyšák, mou náplní života dělání úkolů a sezení ve studené třídě s dřevěnýma lavicema (jo, fakt dobré místo na nastydnutí vaječníků, mami, babi) - takže mám jednu knížku na lavici a na druhé sedím :D, ale takových pakárem je tu víc, viz nafukovací medvídek Pu (balonek) přivázaný za židli mé spolubydlící, internet na baterky, přemaštěné jídlo, kuchařky s rouškama na puse, ale ruce (beztakže nemyté) bez rukavic, chodba ve škole, která při mokrém počasí je tzv. na rozbití huby, uklízečky, které vytírají tím způsobem, že vylijí kybl s vodou na různá místa na chodbě a pak to roztíraj, samozřejmě po zvonění, aby to pěkně klouzalo....atd. Je tu spousta věcí, které člověk nepochopí a lepší nad nima radši nepřemýšlet :D

Čína, země neomezených možností

12. října 2013 v 18:32 | 梅雅 |  o mém životě v Číně
Čína. Každý den je novým zážitkem a to i přesto, že tu žiji už více jak měsíc a půl (pravda, není to moc, ale i tak toho člověk stihne dost poznat a pochopit). Když tu člověk chce žít, musí pochopit, že jsou tu lidé jiní než v Česku a brát je takový jací jsou se všemi klady a zápory. Návyky mají opravdu jiné než my, ať už jde o ''tahání slin z paty'' a následné odplivnutí kdekoliv se zrovna nacházejí až po bláznivé troubení na pro Evropana nepředstavitelně široké, ale přesto přecpané silnici plné hlasité hudby, která se u každého obchodu předhání v hlasitosti. Věčný prach na ulicích, ale také dělníci pracující ve dne v noci. V noci všude přítomné neony, lidé všude kam se člověk podívá. Malé děti běhající v deset hodin večer po parku nebo rušnými ulicemi. Je tu vše a vlastně mnohem víc...a dohromady to tvoří trochu jiný svět než je ten náš. Pokusím se psát jako nestraný pozorovatel a vyvrátit nebo potvrdit fámy o Číně, které v naší malé zemičce kolují...

Lidi roku 2013

12. srpna 2013 v 20:37 | daimeiya |  zamyšlení...
Naše útěcha jsou supermarkety. Naše radost slevy. Naší láskou peníze. Denním chlebem závist, že druzí mají víc. Banda hlupáků, co si myslí, že jsou nejvyspělejší...ale když v tom člověk žije, tak se tomu přizpůsobí, ikdyž ví, že to znamená záhubu, ale proč litovat, že bude na světě, zase o něco míň hloupých a namýšlených (Evropanů). O jednoho mě hloupého míň, o jeden hloupý kontinent míň...nikdo si ani nevšimne, nikdo si ani nezpomene, kdo by si taky vzpomínal, vždyť dnes se dá myslet jen na peníze a zítra už nebude, protože jsme tolik popředu, že zítra už je tady...Je to trapné a absolutně hodnotově nulové, proč jsem jediná, kdo na to pořád musí myslet a nic s tím nemůže udělat? Co je špatného, na tom být upatlaný, ale pracovitý a lidsky se chovající černoušek v Africe, který si vaří jídlo nad ohněm? Není to lepší než být Europským robotem (eurootrokem), za kterého myslí média? Proč otevrat oči a vidět zážitky, lásku a sounáležitost s blízkým člověkem jako hodnotu? Není to moc pracné v porovnání s klikancem na ploše obrazovky I like it? Emoe, kterou si člověk mylí, ale už jí ani neumí projevit...a pak že se Mayové s tou předpovědí sekli! Já myslím, že se jim to docela povedlo...

Život nebo rutina?

12. března 2013 v 23:37 |  o mym životě
Vždycky jsem měla za to, že svět dospělých není lepší než svět dětí a dospívajících a ani jsem nikdy netoužila po tom, být dospělá, teda alespoň v pubertě ne. Jen v dětství jsem si jako spousta ostatnch ráda hrávala "na rodinu", nosila máminy "obrovské" střevíčky a přála si už konečně poznat ten pocit mít holčičí prsa. Tou hruhou pubertální etapou jako je hraní si na dospěláka skrze kouření, bláznivé účesy a la dredy, vymoženossti jako tetování a pírsingy mě minuly. Naštěstí. Užla jsem si ten pěkný čas nedospělosti. A teď to postupem času mohu ocenit, zavzpomínat si na sánkování, tancování na střechách garáže, výlety na kole i po republice. Ocenit to mohu proto, že začínám zakoušet život dospěláka. Spousta práce, starostí, honění se za povinnostma, avaření, praní, žehlení, nákupy, učení, vydělávání peněz...jako by ten svět nebyl stvořený pro trochu zábavy, odpočinku, zážitků, na které by se v budoucnu hezky vzpomínalo...pořád jen doufám, že život není jen o tomhle a že tuhle etapu zase vystřídá ějaká příjemnější a snesitelnější, kde nebude tolik shonu, spěchu, stresu, trápení a povinnosti všeddního dne...

Další články


Kam dál

dlo je motor života!!! ...tak se cpěte, dokud můžete...