Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, 
jas, je-li šťastna, milujících očí, 
a je-li zkormoucena, moře slz. 
Co ještě? Opilost, jež zpřímá kráčí, 
odporná žluč a mana medu sladší. 
(William Shakespeare)

Březen 2011

Leze na mě nemoc jménem dospělost...

6. března 2011 v 17:49 | Karolína |  o mym životě
Nevím, co mě k blogu po tak dlouhatánské době přivedlo, ale určitě to bylo něco dobrého, přečetla jsem si pár svých starých článků a nepřišly mi zas tak špatné, vlastně je mi docela líto, že už tak, jak jsem dřív psávala a přemýšlela, psát ani přemýšlet neumím...vlastně už ani nemám nárok na něco tak nízkého a přízemního jako je sezení u počítače a psaní bezvýznamných článků na internet, které stejně nikoho nezajímají. Ale jedno je na tom přece jen hezké! Já sama se k tomu můžu vrátit a být pyšná na to, že jsem tu po sobě něco zanechala, i když to není zrovna moc záslužné a chvályhodné. Další věc, o které bych se chtěla zmínit je to, že jsem rozluštila mnoho svých psychologicko-filozofických hádanek a vyšistila si hlavu od lásky. Teď už zbývá jen krásně odmaturovat a dostat se na nějakou vysokou školu...
...tak mi držte palce ať ty vypočítavé hlavy z Cermatu převáncuju :)

dlo je motor života!!! ...tak se cpěte, dokud můžete...