Láska je dým, jímž vánek vzdechů točí, 
jas, je-li šťastna, milujících očí, 
a je-li zkormoucena, moře slz. 
Co ještě? Opilost, jež zpřímá kráčí, 
odporná žluč a mana medu sladší. 
(William Shakespeare)

Říjen 2013

To se mi zase jednou zastesklo po naší matičce zemi

23. října 2013 v 12:37 o mém životě v Číně
Po měsíci a 26 dnech mi opravdu začíná chybět můj rodný kraj. Zní to divně, ale člověk je zvyklý nějak žít a pak najednou všechno nechá, jak je, ''a jde o dům dál'', v mém případě o půlku zeměkoule. Padá na mě tak trochu melancholie a něco jako pocit nevýznamnosti, jako by můj cíl ztratil smysl.(Vše je naruby.) Jela jsem sem přece kvůli jazyku a v poslední době se mi to mé popovídáníčko moc nevychází, škola mi nejde, počasí studené, v budouvách ještě větší kosa, lidi nemocní...nejraději bych všechny takové dny prospala, ale místo toho se musím přemáhat a hodně se učit.

Česká písnička tak daleko od domova je takové pohlazení na duši, že nebýt ciziny, asi by mě tohle doma nenapadlo. Mrzí mě, že jsem všechny věci, lidi a živé tvorečky jako je náš úžasnej pejsek opustila a nemužu se sebrat, nasednout na tramvaj nebo vlak a podívat se na jeden jediný den na mé blízké, pomazlit se na pět minut s mým pejskem, projít si místa, které mám ráda, kouknout do ledničky a dát si můj oblíbený poličan nebo kousek sýra. Mou ledničkou je teď zima za oknem, kde mám dva "jogurty" (raději snad 酸奶 (jogurt se doslova řekne kyselé mléko), než jogurt), mym domovem palanda, mým blízkým plyšák, mou náplní života dělání úkolů a sezení ve studené třídě s dřevěnýma lavicema (jo, fakt dobré místo na nastydnutí vaječníků, mami, babi) - takže mám jednu knížku na lavici a na druhé sedím :D, ale takových pakárem je tu víc, viz nafukovací medvídek Pu (balonek) přivázaný za židli mé spolubydlící, internet na baterky, přemaštěné jídlo, kuchařky s rouškama na puse, ale ruce (beztakže nemyté) bez rukavic, chodba ve škole, která při mokrém počasí je tzv. na rozbití huby, uklízečky, které vytírají tím způsobem, že vylijí kybl s vodou na různá místa na chodbě a pak to roztíraj, samozřejmě po zvonění, aby to pěkně klouzalo....atd. Je tu spousta věcí, které člověk nepochopí a lepší nad nima radši nepřemýšlet :D

Čína, země neomezených možností

12. října 2013 v 18:32 | 梅雅 |  o mém životě v Číně
Čína. Každý den je novým zážitkem a to i přesto, že tu žiji už více jak měsíc a půl (pravda, není to moc, ale i tak toho člověk stihne dost poznat a pochopit). Když tu člověk chce žít, musí pochopit, že jsou tu lidé jiní než v Česku a brát je takový jací jsou se všemi klady a zápory. Návyky mají opravdu jiné než my, ať už jde o ''tahání slin z paty'' a následné odplivnutí kdekoliv se zrovna nacházejí až po bláznivé troubení na pro Evropana nepředstavitelně široké, ale přesto přecpané silnici plné hlasité hudby, která se u každého obchodu předhání v hlasitosti. Věčný prach na ulicích, ale také dělníci pracující ve dne v noci. V noci všude přítomné neony, lidé všude kam se člověk podívá. Malé děti běhající v deset hodin večer po parku nebo rušnými ulicemi. Je tu vše a vlastně mnohem víc...a dohromady to tvoří trochu jiný svět než je ten náš. Pokusím se psát jako nestraný pozorovatel a vyvrátit nebo potvrdit fámy o Číně, které v naší malé zemičce kolují...

dlo je motor života!!! ...tak se cpěte, dokud můžete...